Možná hledáte pouť nebo Pout.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈpɔʊ̯t]

dělení

editovat
  • pout

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský neživotný[1]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pout pouty
genitiv poutu poutů
dativ poutu poutům
akuzativ pout pouty
vokativ poute pouty
lokál poutu / poutě poutech
instrumentál poutem pouty

význam

editovat
  1. (zastarale) cesta, putování
  2. (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
  3. (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci

synonyma

editovat
  1. pouť, cesta, výprava
  2. pouť
  3. pouť

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod ženský[2]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pout pouti
genitiv pouti poutí
dativ pouti poutem
akuzativ pout pouti
vokativ pouti pouti
lokál pouti poutech
instrumentál poutí poutmi

význam

editovat
  1. (zastarale) cesta, putování
  2. (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
  3. (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci

synonyma

editovat
  1. pouť, cesta, výprava
  2. pouť
  3. pouť

související

editovat

podstatné jméno (3)

editovat
  • rod střední

význam

editovat
  1. genitiv plurálu substantiva pouto

podstatné jméno (4)

editovat
  • rod střední
  • pomnožné

význam

editovat
  1. genitiv pomnožného substantiva pouta

angličtina

editovat

výslovnost

editovat

sloveso

editovat
  • ambitranzitivní

časování

editovat
kategorie tvar
infinitiv pout
3. osoba pouts
préteritum pouted
perfektum pouted
vid průběhový pouting

význam

editovat
  1. špulit, našpulit

související

editovat

poznámky

editovat
  1. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „pout“, s. 833.
  2. VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „pout“, s. 1217.