pozorovatel

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔzɔrɔvatɛl]

dělení

• po-zo-ro-va-tel

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pozorovatel	pozorovatelé
genitiv	pozorovatele	pozorovatelů
dativ	pozorovateli / pozorovatelovi	pozorovatelům
akuzativ	pozorovatele	pozorovatele
vokativ	pozorovateli	pozorovatelé
lokál	pozorovateli / pozorovatelovi	pozorovatelích
instrumentál	pozorovatelem	pozorovateli

význam

1. muž sledující situaci, ale sám se neúčastnící
   • V tomto sporu jsem jen pozorovatel.

překlady

1. sledující osoba

   • angličtina: observer
   • francouzština: observateur m
   • italština: osservatore m
   • němčina: Beobachter m
   • polština: obserwator m
   • slovenština: pozorovateľ m
   • srbština (cyrilice): посматрач m
   • srbština (latinka): posmatrač m
   • španělština: observador m

synonyma

1. divák

související

• pozorovatelka
• pozorovatelna
• pozorovatelský