Je-li však tímto slovesem sloveso být/bývat ve funkci tzv. spony (viz 1.1), pak tvoří součást a vlastní sémantické jádro predikátu význam s ním nutně spojeného výrazu jmenného, který má na rovině syntaktické formy platnost větného členu nazývaného predikativ.[1]
Ve větách „Je horko.“ a „Bylo mu mizerně.“ jsou predikativy slova „horko“ a „mizerně“.[2]
Ve větě „Karel je učitel“ je přísudek slovesně jmenný (označovaný také jako jmenný se sponou), který má dvě části: „je“ je spona a „učitel“ je predikativ.[3]