prokurátor
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [prɔkʊraːtɔr]
dělení
editovat- pro-ku-rá-tor
etymologie
editovatZ latinského procurator.[1]
podstatné jméno
editovat- rod mužský životný
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | prokurátor | prokurátoři |
| genitiv | prokurátora | prokurátorů |
| dativ | prokurátoru / prokurátorovi | prokurátorům |
| akuzativ | prokurátora | prokurátory |
| vokativ | prokurátore | prokurátoři |
| lokál | prokurátoru / prokurátorovi | prokurátorech |
| instrumentál | prokurátorem | prokurátory |
význam
editovat- (v právu) zástupce státu v trestním řízení (žalobce)
- Prokutároři, vojenští prokurátoři a polní prokurátoři vykonají při prvním ustanovení tuto přísahu: „Přísáhám, že budu věren Československé republice, jejímu společenskému řádu a státnímu zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a jiné právní předpisy a pečovat, aby jich bylo užíváno podle zásad socialistické zákonnosti v zájmu pracujícího lidu, a přísně zachovávat mlčenlivost o úředních věcech.“[2]
- (v římském právu) mandatář[1]
- (v římském právu) procesní zástupce (u soudních sporů)[1]
- (v historii) úředník řídící finanční správu (např. v Římě doby císařské)[1]
- (v historii) královský prokurátor, císařský prokurátor[1]
synonyma
editovat- státní zástupce, veřejný žalobce
- —
- —
- —
- —
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 VANČURA, Josef; PRAŽÁK, Josef Miroslav; DEMEL, Jaroslav. Prokurátor. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1903. s:Ottův slovník naučný/Prokurátor Díl 20, s. 756–760.
- ↑ § 10 zákona č. 65/1952 Sb., o prokuratuře
externí odkazy
editovat
Článek prokurátor ve Wikipedii
