röka

švédština

výslovnost

• IPA: [røːka]
• 2. intonace

etymologie

Z předpokládaného pragermánského *raukijaną. Srovnej např. norské røyke, holandsko-vlámské roken, německé rauchen či islandské reykja týchž nebo podobných významů, vzdáleněji pak např. i anglické reek.

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	röka	rökas
přítomnost	röker	röks, rökes
préteritum	rökte	röktes
supinum	rökt	rökts
rozkazovací zp.	rök	röks

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	rökande
trpné	rökt	rökt	rökta

význam

1. kouřit (tabák)
   • Jag röker inte. – Nekouřím.
2. udit, vyudit
   • Här på landet röker vi vår egen fisk. – Tady na venkově si ryby udíme sami.
3. vypudit kouřem, vykouřit (zvíře z nory či brlohu)
   • Fienden hade omringat huset och försökte röka ut dem genom att tända eld på bottenvåningen. – Nepřítel obklíčil dům a pokusil se je vykouřit založením ohně v přízemí.

související

• ryka
• rök
• rökare
• rökning