kouřit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔʊ̯.r̝ɪt],  kouřit^{? • info}

dělení

• kou-řit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní nebo intranzitivní

varianty

• (zastarale) kouřiti, (nářečně) kóřit, (nářečně) kúřit

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	kouřím	kouříš	kouří	kouříme	kouříte	kouří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kuř	kuřme	kuřte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kouřil	kouřila	kouřilo	kouřili	kouřily	kouřila
trpné	kouřen	kouřena	kouřeno	kouřeni	kouřeny	kouřena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kouře	kouříc	kouříce

význam

1. vypouštět do okolí kouř
   • Dříve bylo obvyklé, že kovární komíny silně kouřily a znečišťovaly okolí.
2. vdechovat a vydechovat kouř tabáku či jiné omamné látky
   • Není divu, že je pro ni obtížné přestat kouřit, když s cigaretami začala už před mnoha lety.
3. (v obecném jazyce) brát penis do úst, provádět felaci
   • Jakým tempem tahle jemná česká aristokratka usilovala o rozvod! Olina je hrdá žena se srdcem jako kámen. Dobře. Fajn. Nedokázal bych už líbat rty, co kouřily tenhle dlouhej černej pyj. Jenomže ona je do toho mouřenína úplně trop.
4. (přeneseně, vulgárně) (kouřit muži) chovat se přehnaně podřízeně k vlivnějšímu muži
   • Já jsem měl Čapkovy Hovory s TGM, tobě kokot Soukup kouří v Týdnu s prezidentem-prezidementem.

překlady

1. vypouštět kouř

   • angličtina: smoke, fume
   • francouzština: fumer
   • němčina: rauchen
   • polština: dymić
   • slovenština: dymiť
2. vdechovat kouř

   • angličtina: smoke
   • esperanto: fumi, fumadi
   • finština: tupakoida
   • francouzština: fumer
   • italština: fumare
   • lotyština: smēķēt
   • němčina: rauchen
   • nizozemština: roken
   • polština: palić
   • slovenština: fajčiť
   • španělština: fumar
3. —
4. —

synonyma

1. dýmat, (hovorově) hulit, čoudit, (hlasitě kouřit) bafat
2. holdovat nikotinu, (hovorově) hulit, vypalovat zobák, (řidčeji, expresivně) vypalovat, (hlasitě kouřit) bafat
3. —
4. lézt do zadku

související

• kouř
• kouření
• kouřený
• kouřící
• nakouřený
• zakouřený
• vykouřený
• dokouřený
• kuřák
• kuřačka
• vykouřit
• vykuřovat
• nakouřit
• dokouřit
• pokuřovat
• podkuřovat
• kuřárna
• (archaicky) kuřna, kuřovna, kuřlárna:
• (archaicky) kuřlavka:
• (archaicky) kuřmo (je mi kuřmo):

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo kouřit.