runka

švédština

výslovnost

• IPA: [²rɵŋːka]

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	runka	runkas
přítomnost	runkar	runkas
préteritum	runkade	runkades
supinum	runkat	runkats
rozkazovací zp.	runka	runkas

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	runkande
trpné	runkad	runkat	runkade

význam

1. (zastarale) třást, třepat
   • runka på huvudet – kývat hlavou
2. (vulgárně) honit si ho (onanovat; o mužích)