si

češtinaEditovat

Kratší tvary si a se jsou příklonné, nemají zpravidla přízvuk a nelze je použít po předložkách.
V nominativu se zájmeno nepoužívá.

dativ zvratného zájmena se, zpravidla jako součást zvratných sloves
- Pan Carson si sedl a zapálil si velmi tlusté cigáro, načež usilovně přemítal.^[1]

Z latinského sīc. Srovnej např. portugalské sim, španělské sí, pokud jde o významový posun, pak např. i polské tak.

ale ano (v odpovědi na zápornou otázku)
- Vous n'avez pas vu cet film? - Si! – Neviděla jste ten film? - Viděla.

tak, tolik, tak moc
- Son dehors est si affable, ses façons si polies et légères à la fois, sa parole si aisée, coulante et imprévue, il est si prompt au compliment, il passe si prestement de la gravité à la badinerie et de l'amusaille au grand sérieux, enfin il paraît si disposé à montrer de l'amitié aux gens que l'on comprend que les femmes lui résistent si peu, et que les hommes se laissent si bien embobeliner par lui. – Jeho zjev je tak přívětivý, jeho způsoby natolik uhlazené a zároveň lehkomyslné, jeho způsob mluvy tak nenucený, přirozený i nenadálý, je tolik ochotný zalichotit, přechází s takovou hbitostí od věcí závažných k laškování, a od šprýmů k naprosté vážnosti, zkrátka...^[2]

pokud, jestliže, kdyby, -li
- Audī, vidē, tacē, sī vīs vīvere in pāce. – Poslouchej, dívej se a mlč, jestliže chceš žít v klidu.
- Si laboraret, bene esset. – Kdyby pracoval, bylo by dobře.
když
- Si laborabit, bene erit. – Bude-li pracovat, bude dobře.