séct

čeština

výslovnost

IPA: [ˈsɛːt͡st]

dělení

séct

varianty

(nářečně) séc, sect, sejct, sícť, síc^[1]
(spisovně) sekat, síct, síci

etymologie

Ze séci připojením infinitivní koncovky -t analogií s většinou ostatních českých sloves. Séci je z praslovanského *sěk-ti,^[1] to z indoevropského *sek- (řezat, sekat).^[2]

sloveso

nedokonavé
tranzitivní i intranzitivní

časování

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	seču / (zastarale) seku	sečeš	seče	sečeme	sečete	sečou / (zastarale) sekou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	seč / (zastarale) sec	sečme / (zastarale) secme	sečte / (zastarale) secte

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	sekl	sekla	seklo	sekli	sekly	sekla
trpné	sečen	sečena	sečeno	sečeni	sečeny	sečena

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	seče / seka	sečíc / sekouc	sečíce / sekouce

význam

(nářečně) (východomoravská nářečí kromě Břeclavska a jižní okraj Slezska)^[1] kosit, žnout (trávu, obilí)

synonyma

(neutrálně) kosit, žnout, žít, sekat

poznámky

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „56 kosit obilí“, s. 156-159.
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „sekat“, s. 593-594.

[ČJA-1] 1,0 ^1,1 ^1,2 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „56 kosit obilí“, s. 156-159.

[2] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „sekat“, s. 593-594.

[1]

[2]