síct

čeština

výslovnost

IPA: [ˈsiːt͡st]

dělení

síct

varianty

(nářečně) séc, sect, séct, sejct, sícť, síc^[1]
(spisovně) sekat, síci

etymologie

Úžením ze séct, to ze séci připojením infinitivní koncovky -t analogií s většinou ostatních českých sloves. Séci je z praslovanského *sěk-ti,^[1] to z indoevropského *sek- (řezat, sekat).^[2]

sloveso

nedokonavé
tranzitivní i intranzitivní

časování

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	seču / (zastarale) seku	sečeš	seče	sečeme	sečete	sečou / (zastarale) sekou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	seč / (zastarale) sec	sečme / (zastarale) secme	sečte / (zastarale) secte

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	sekl / (oblastně, zastarale) síkl	sekla / (oblastně, zastarale) síkla	seklo / (oblastně, zastarale) síklo	sekli / (oblastně, zastarale) síkli	sekly / (oblastně, zastarale) síkly	sekla / (oblastně, zastarale) síkla
trpné	sečen	sečena	sečeno	sečeni	sečeny	sečena

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	seče / seka	sečíc / sekouc	sečíce / sekouce

význam

kosit, žnout (trávu, obilí)

synonyma

kosit, žnout, žít, sekat

poznámky

↑ ^1,0 ^1,1 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „56 kosit obilí“, s. 156-159.
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „sekat“, s. 593-594.

[ČJA-1] 1,0 ^1,1 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „56 kosit obilí“, s. 156-159.

[2] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „sekat“, s. 593-594.

[1]

[2]