čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [sɛdɪsvakant͡sɛ]

dělení

editovat
  • se-dis-va-kan-ce

etymologie

editovat

Slovo je složeninou dvou latinských slov - sedes (sedadlo, sídlo) a vacuus (prázdný, volný).

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ sedisvakance sedisvakance
genitiv sedisvakance sedisvakancí
dativ sedisvakanci sedisvakancím
akuzativ sedisvakanci sedisvakance
vokativ sedisvakance sedisvakance
lokál sedisvakanci sedisvakancích
instrumentál sedisvakancí sedisvakancemi

význam

editovat
  1. (v kanonickém právu) období, kdy je církevní úřad uprázdněný
    • Právo a povinnost synodu svolati má biskup a za doby sedisvakance, po uplynutí roku od poslední synody, kapitolní vikář.[1]

překlady

editovat

poznámky

editovat
  1. TUMPACH, Josef. Koncil. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1899. s:Ottův slovník naučný/Koncil Díl 14, s. 669-671.

externí odkazy

editovat