češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [sɛparat͡sɛ]

děleníEditovat

  • se-pa-ra-ce

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ separace separace
genitiv separace separací
dativ separaci separacím
akuzativ separaci separace
vokativ separace separace
lokál separaci separacích
instrumentál separací separacemi

významEditovat

  1. oddělení, odloučení, vzdálení, oddálení, izolace
  2. (slangově) oddělená místnost pro izolaci (vězně, infekčně nakaženého apod.)
    • V separaci na pryčně seděl zadumaně jeden muž. Seděl apaticky a na jeho vzezření bylo vidět, že nevěřil tomu, když zaskřípal klíč ve dveřích separace, že se mu otvírají dveře na svobodu.[1]
    • "Tím vám mohu posloužit milerád," odpověděl Švejk odpínaje řemen, "já jsem ještě nikdy neviděl, jak se v separaci lidi věší na řemenu. - Jenom to je mrzuté," pokračoval rozhlížeje se kolem, "že tu není žádná skoba. Klika na okně vás neudrží. Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce. Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho."[2]
  3. (v právu) oddělení přírůstků (plodů) od plodonosné věci
    • Vlastník plodonosné věci nabývá vlastnictví k plodům již ve chvíli, kdy plody se stávají samostatnou věcí, tedy ve chvíli jejich oddělení od plodonosné věci, jinak řečeno: nabývá vlastnictví separací.[3]

překladyEditovat

  1. oddělení

synonymaEditovat

  1. ajnclík, (v obecném jazyce) samotka

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  3. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 182.

externí odkazyEditovat