čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [sxɔdniː], [zɦɔdniː][1]

dělení

editovat
  • shod-ný

přídavné jméno

editovat
  • tvrdé

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ shodný shodný shodná shodné shodní shodné shodné shodná
genitiv shodného shodného shodné shodného shodných shodných shodných shodných
dativ shodnému shodnému shodné shodnému shodným shodným shodným shodným
akuzativ shodného shodný shodnou shodné shodné shodné shodné shodná
vokativ shodný shodný shodná shodné shodní shodné shodné shodná
lokál shodném shodném shodné shodném shodných shodných shodných shodných
instrumentál shodným shodným shodnou shodným shodnými shodnými shodnými shodnými

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv shodný
komparativ shodnější
superlativ nejshodnější

význam

editovat
  1. (shodný s + instrumentál) mající všechny důležité vlastnosti stejné jako jiná entita

překlady

editovat
  1. mající stejné vlastnosti

synonyma

editovat
  1. podobný, obdobný

antonyma

editovat
  1. neshodný, rozdílný, odlišný

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. Skupina souhlásek sh má dvě varianty spisovné výslovnosti: [-sx-] a [-zɦ-]. V případě první možnosti se uplatňuje tzv. postupná spodoba, kdy se písmeno h vyslovuje nezněle podle předcházejícího s; tato výslovnost je tradičně obvyklejší v Čechách. Ve druhém případě, běžnějším na Moravě, výslovnost určuje tzv. spodoba zpětná, při níž naopak písmeno s je vyslovováno zněle podle následujícího h. Viz Čeština všední i nevšední. Redakce Jaroslav Kuchař, Slavomír Utěšený. Praha : Academia, 1972. Kapitola Tož na schledanou!, s. 31.