skákat
čeština
editovatvýslovnost
editovatdělení
editovat- ská-kat
sloveso
editovat- nedokonavé
- intranzitivní
časování
editovatosoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | skáču | skáčeš | skáče | skáčeme | skáčete | skáčou |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
skákej | skákejme | skákejte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | skákal | skákala | skákalo | skákali | skákaly | skákala |
trpné | skákán | skákána | skákáno | skákáni | skákány | skákána |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | skákaje | skákajíc | skákajíce |
význam
editovat- pohybovat se skoky, dělat skoky, odrážet se od povrchu
- Žába skáče do rybníka.
- Češi mají ve zvyku shromažďovat se v tlupách na veřejných prostranstvích, poskakovat a skandovat „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop“. Dle odborníků na chování primátů se jedná o typické chování našich opičích předků.[1]
- Černá její slepice vodila již odrostlá kuřátka, a Sultán i Tyrl skákali zase noc co noc do vody po myších, což zavdalo starým přadlenám příčinu k povídačkám, že straší na lávce u Starého bělidla „hastrman“.[2]
- V době, kdy my Peršané jsme měli vyspělou kulturu, jste vy Západoevropané nejspíš ještě skákali po stromech.
- (skákat kolem někoho) horlivě obsluhovat
- Je hrozně rozmazlená – představovala by si, že kolem ní musí všichni pořád skákat.
překlady
editovat- —
synonyma
editovat- (v obecném jazyce, hovorově) hopkat, hopsat
- obskakovat, hýčkat, rozmazlovat
související
editovatfráze a idiomy
editovatpoznámky
editovat- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-10-09]. Heslo skákat.
- ↑ příspěvek „My neskáčeme“ na stránkách sdružení Stop Čechům
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola XVI, s. 205–216.