čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • sko-čit

sloveso

editovat
  • dokonavé
  • intranzitivní

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas skočím skočíš skočí skočíme skočíte skočí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
skoč skočme skočte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné skočil skočila skočilo skočili skočily skočila
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
budoucí skočiv skočivši skočivše

význam

editovat
  1. vykonat skok
    • Šelma se v trávě přikrčila a pak skočila směrem ke kořisti.
  2. (hovorově) zajít někam a krátce tam setrvat
    • Až se vrátíš z práce, skoč mi, prosím, pro noviny.
    • Náhodou jsem měl cestu kolem, tak jsem k němu skočil na návštěvu.
  3. (hovorově) (skočit na + akuzativ) uvěřit nesmyslu
    • On mu na to skočil.

překlady

editovat
  1. vykonat skok

související

editovat

poznámky

editovat