službukonající

čeština

výslovnost

• IPA: [slʊʒbʊkɔnajiːt͡siː]

dělení

• služ-bu-ko-na-jí-cí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající
genitiv	službukonajícího	službukonajícího	službukonající	službukonajícího	službukonajících	službukonajících	službukonajících	službukonajících
dativ	službukonajícímu	službukonajícímu	službukonající	službukonajícímu	službukonajícím	službukonajícím	službukonajícím	službukonajícím
akuzativ	službukonajícího	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající
vokativ	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající	službukonající
lokál	službukonajícím	službukonajícím	službukonající	službukonajícím	službukonajících	službukonajících	službukonajících	službukonajících
instrumentál	službukonajícím	službukonajícím	službukonající	službukonajícím	službukonajícími	službukonajícími	službukonajícími	službukonajícími

význam

1. související s tím, kdo koná službu
   • Ve francouzské restauraci hraje neustále personál na hosty přesilovku a nahoře v baru se většinou opíjejí jen členové kapely se službukonajícím fízlem.