soudíc

čeština

výslovnost

• IPA: [sɔʊ̯ɟiːt͡s]

dělení

• sou-díc

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa soudit
   • Tam Libuše v bělostném vínku kol čela seděla soudíc pod košatou lípou na povýšeném stolci kobercem prostřeném.

související

• soudě
• soudíce