soudíce

čeština

výslovnost

• IPA: [sɔʊ̯ɟiːt͡sɛ]

dělení

• sou-dí-ce

sloveso

význam

1. přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa soudit
   • V Arkoně, v Retře i v Štětíně užívali k hádání koně chrámového, vodíce jej přes kopí na zemi položená, a soudíce z toho, zavadí-li kůň o kopí aneb nezavadí, o východku důležitých podniknutí válečných.

související

• soudě
• soudíc