spiknutí

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈspɪknʊciː]

děleníEditovat

  • spik-nu-tí

podstatné jménoEditovat

  • rod střední

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ spiknutí spiknutí
genitiv spiknutí spiknutí
dativ spiknutí spiknutím
akuzativ spiknutí spiknutí
vokativ spiknutí spiknutí
lokál spiknutí spiknutích
instrumentál spiknutím spiknutími

významEditovat

  1. tajná, skrývaná dohoda několika či více účastníků směřující ke společnému cíli, zpravidla na něčí úkor
    • Tyto skupiny představují nemalou část národa a slyší na propagandu vysvětlující, že hospodářské těžkosti země jsou vyvolány nespravedlností a spiknutím vnějších nepřátel. Funguje to podobně jako na Kubě, kde se veškeré potíže vždy spojovaly s americkým embargem a nikoliv s ekonomickým plánovacím dogmatismem podle sovětského vzoru[1]
    • "Cože jste to řekl?" zúžila oči baronka. "Dostali jsme oznámení, madam, že jeden či více členů vaší rodiny je zapleteno do spiknutí proti -" "Ta trrroufalá drrrzost!" vykřikla lady Serafina. Wolfgang se vrhl kupředu a svět se změnil v řadu rozmazaných scén[2]

překladyEditovat

  1. tajná dohoda k dosažení skrytého cíle

synonymaEditovat

  1. komplot, konspirace, (knižně) spřísahání, spříseženectví, (familiárně) pikle

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Zdeněk MÜLLER: Islám a islamismus. Academia, Praha 2010. Citováno dle Korpus.cz
  2. Terry PRATCHETT: Pátý elefant, z angličtiny přeložil Jan KANTŮREK. Talpres. Praha 2001. Citováno dle Korpus.cz