spondere

latina

etymologie

Odvozeno z řeckého spondeios, označení metra původně používaného ve zpěvech doprovázejících úlitby, vycházejícího z protoindoevropského kořene *spend- — „učinit oběť, vykonat obřad“ tj. „zavázat se rituálním činem“.

sloveso

• 2. konjugace (e-kmeny)

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	spondēre	spondērī
Prézens sg.	1.	spondeō	spondeor
	2.	spondēs	spondēris
	3.	spondet	spondētur
Prézens pl.	1.	spondēmus	spondēmur
	2.	spondētis	spondēminī
	3.	spondent	spondentur
Imperativ sg.	2.	spondē!	–
Imperativ pl..	2.	spondēte!	–
Imperfektum sg.	1.	spondēbam	spondēbar
	2.	spondēbās	spondēbāris
	3.	spondēbat	spondēbātur
Imperfektum pl.	1.	spondēbāmus	spondēbāmur
	2.	spondēbātis	spondēbāminī
	3.	spondēbant	spondēbantur
Futurum sg. (první)	1.	spondēbō	spondēbor
	2.	spondēbis	spondēberis
	3.	spondēbit	spondēbitur
Futurum pl. (první)	1.	spondēbimus	spondēbimur
	2.	spondēbitis	spondēbiminī
	3.	spondēbunt	spondēbuntur
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	spondērem	spondērer
	2.	spondērēs	spondērēris
	3.	spondēret	spondērētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	spondērēmus	spondērēmur
	2.	spondērētis	spondērēminī
	3.	spondērent	spondērentur

význam

1. slibovat, slíbit

související

• spōnsus
• spōnsiō
• respondēre
• despōnsāta
• spōnsor
• correspondēre
• spondeō ac polliceor