spondere
latina editovat
etymologie editovat
Odvozeno z řeckého spondeios, označení metra původně používaného ve zpěvech doprovázejících úlitby, vycházejícího z protoindoevropského kořene *spend- — „učinit oběť, vykonat obřad“ tj. „zavázat se rituálním činem“.[1]
sloveso editovat
- 2. konjugace (e-kmeny)
časování editovat
| Čas | Osoba | Aktivum | Pasivum |
|---|---|---|---|
| Infinitiv | – | spondēre | spondērī |
| Prézens sg. | 1. | spondeō | spondeor |
| 2. | spondēs | spondēris | |
| 3. | spondet | spondētur | |
| Prézens pl. | 1. | spondēmus | spondēmur |
| 2. | spondētis | spondēminī | |
| 3. | spondent | spondentur | |
| Imperativ sg. | 2. | spondē! | – |
| Imperativ pl.. | 2. | spondēte! | – |
| Imperfektum sg. | 1. | spondēbam | spondēbar |
| 2. | spondēbās | spondēbāris | |
| 3. | spondēbat | spondēbātur | |
| Imperfektum pl. | 1. | spondēbāmus | spondēbāmur |
| 2. | spondēbātis | spondēbāminī | |
| 3. | spondēbant | spondēbantur | |
| Futurum sg. (první) | 1. | spondēbō | spondēbor |
| 2. | spondēbis | spondēberis | |
| 3. | spondēbit | spondēbitur | |
| Futurum pl. (první) | 1. | spondēbimus | spondēbimur |
| 2. | spondēbitis | spondēbiminī | |
| 3. | spondēbunt | spondēbuntur | |
| Konjunktiv imperfekta sg. | 1. | spondērem | spondērer |
| 2. | spondērēs | spondērēris | |
| 3. | spondēret | spondērētur | |
| Konjunktiv imperfekta pl. | 1. | spondērēmus | spondērēmur |
| 2. | spondērētis | spondērēminī | |
| 3. | spondērent | spondērentur |