čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈstopkoˌviːtrʊˌsniː]

dělení

editovat
  • stop-ko-vý-tru-s-ný

etymologie

editovat

Spojením podstatných jmen stopka a výtrus a koncovky -ný.

varianty

editovat

přídavné jméno

editovat
  • tvrdé

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ stopkovýtrusný stopkovýtrusný stopkovýtrusná stopkovýtrusné stopkovýtrusní stopkovýtrusné stopkovýtrusné stopkovýtrusná
genitiv stopkovýtrusného stopkovýtrusného stopkovýtrusné stopkovýtrusného stopkovýtrusných stopkovýtrusných stopkovýtrusných stopkovýtrusných
dativ stopkovýtrusnému stopkovýtrusnému stopkovýtrusné stopkovýtrusnému stopkovýtrusným stopkovýtrusným stopkovýtrusným stopkovýtrusným
akuzativ stopkovýtrusného stopkovýtrusný stopkovýtrusnou stopkovýtrusné stopkovýtrusné stopkovýtrusné stopkovýtrusné stopkovýtrusná
vokativ stopkovýtrusný stopkovýtrusný stopkovýtrusná stopkovýtrusné stopkovýtrusní stopkovýtrusné stopkovýtrusné stopkovýtrusná
lokál stopkovýtrusném stopkovýtrusném stopkovýtrusné stopkovýtrusném stopkovýtrusných stopkovýtrusných stopkovýtrusných stopkovýtrusných
instrumentál stopkovýtrusným stopkovýtrusným stopkovýtrusnou stopkovýtrusným stopkovýtrusnými stopkovýtrusnými stopkovýtrusnými stopkovýtrusnými

význam

editovat
  1. (v mykologii) vytvářející výtrusy na krátkých stopečkách, tzv. sterigmatech
    • Hřibovité houby patří mezi houby stopkovýtrusné a mají rouško výtrusné umístěné na spodní straně klobouku uvnitř rourek, jejichž ústí můžeme vidět jako tzv. póry.[2]

překlady

editovat

slovní spojení

editovat

antonyma

editovat

poznámky

editovat
  1. KONEČNÁ, H.. Vřeckovýtrusý či vřeckovýtrusný?. Naše řeč, 2003, roč. 86, čís. 5. Dostupné online.
  2. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 10.

externí odkazy

editovat