Především se to projevovalo v tom, že stranickost historické vědy začala být vulgárně stavěna proti její objektivnosti, zatímco Lenin spatřoval ve stranickosti historické vědy nejvyšší formu objektivnosti.[1]
Nebyl žádný gól, vždyť to byl vyložený ofsajd, poněvadž si nepřátelský centr vleze pěkně za beka a soudce, prosím, nepíská, takovou stranickost jsem jakživ neviděl.[2]
