suo
finštinaEditovat
výslovnostEditovat
děleníEditovat
- suo
podstatné jménoEditovat
etymologieEditovat
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. karelské suo, livonské sūo, votské suo/soo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]
skloňováníEditovat
| skloňování podle vzoru suo | ||
|---|---|---|
| Substantivum | singulár | plurál |
| nominativ | suo | suot |
| genitiv | suon | soiden soitten |
| akuzativ | suon suo |
suot |
| partitiv | suota | soita |
| essiv | suona | soina |
| translativ | suoksi | soiksi |
| inessiv | suossa | soissa |
| elativ | suosta | soista |
| illativ | suohon | soihin |
| adessiv | suolla | soilla |
| ablativ | suolta | soilta |
| allativ | suolle | soille |
| abessiv | suotta | soitta |
| komitativ | — | soine |
| instruktiv | — | soin |
významEditovat
souvisejícíEditovat
slovesoEditovat
významEditovat
latinaEditovat
výslovnostEditovat
- IPA: [ˈsʊ.ɔː]
variantyEditovat
- suō, SVO
zájmenoEditovat
- přivlastňovací zvratné
významEditovat
- dativ a ablativ jednotného čísla zájmena suus — svým, svému, svém
slovesoEditovat
významEditovat
- první osoba čísla jednotného indikativu přítomného času aktiva slovesa suĕre — šiju, šiji
karelštinaEditovat
děleníEditovat
- suo
etymologieEditovat
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. finské suo, livonské sūo, votské suo/soo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]
podstatné jménoEditovat
významEditovat
votštinaEditovat
děleníEditovat
- suo
etymologieEditovat
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. finské suo (taktéž karelsky), livonské sūo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]