Syčák (vulg. sígr) je odvozen od slova sykat, označoval mladého žebravého pobudu, z jehož málo srozumitelných projevů šlo nejlépe rozpoznat „… prosím …“.[1]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
syčák
|
syčáci
|
| genitiv
|
syčáka
|
syčáků
|
| dativ
|
syčáku / syčákovi
|
syčákům
|
| akuzativ
|
syčáka
|
syčáky
|
| vokativ
|
syčáku
|
syčáci
|
| lokál
|
syčáku / syčákovi
|
syčácích
|
| instrumentál
|
syčákem
|
syčáky
|
- (hanlivě) člověk, který (dle mluvčího) nepatří mezi slušné lidi
- Pan Šefelín zahájil elegantní konversaci: „Ty syčáku, ty uličníku jeden, my jsme se už jednou viděli a já ti říkal, abys mi nechodil na voči, vohlozku jeden špatná, teď tě tu mám, holomku, už mi neujdeš, ucítíš mou těžkou ruku“[2]
- lump, mizera, lotr, gauner
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
syčák
|
syčáky
|
| genitiv
|
syčáku
|
syčáků
|
| dativ
|
syčáku
|
syčákům
|
| akuzativ
|
syčák
|
syčáky
|
| vokativ
|
syčáku
|
syčáky
|
| lokál
|
syčáku
|
syčácích / (v obecném jazyce) syčákách
|
| instrumentál
|
syčákem
|
syčáky
|
- (v technice, hovorově) kohout, kterým se dá vypustit voda z válce
