Zařízne-li košerák nějaké dobytče, je povinen je potom pitvati. Jestliže zjistí na vnitřnostech jisté nepravidelnosti nebo vady, nesmíme masa toho dobytčete požívati. Je tréf, zakázané.[1]
Kdysi před svátky přišel k svatému Jasnovidci řezník, který měl velikou starost. Což bude-li dobytek, který vede na porážku, prohlášen po zaříznutí za tréf a nebude-li se maso smět jíst?[2]
Svatý Lublínský se zahleděl do seznamu a po krátkém přemýšlení pravil: „Ten a ten kus bude jistě tréf, ten a ten bude naproti tomu zcela určitě dobrý, kóšr. O ostatních ti nesmím ničeho pověděti. Neboť nepravidelnosti, které na jejich vnitřnostech budou nalezeny, budou takového rázu, že košerák bude na rozpacích. Nebude vědět, jsou-li kusy tréf nebo kóšr, a předloží je místnímu rabínovi k odbornému posudku. Rabínský posudek má však ráz rozsudku soudního. Nesmím jej tedy předbíhati jasnovideckou předpovědí.“[2]
