Svatý Lublínský se zahleděl do seznamu a po krátkém přemýšlení pravil: „Ten a ten kus bude jistě tréf, ten a ten bude naproti tomu zcela určitě dobrý, kóšr. O ostatních ti nesmím ničeho pověděti. Neboť nepravidelnosti, které na jejich vnitřnostech budou nalezeny, budou takového rázu, že košerák bude na rozpacích. Nebude vědět, jsou-li kusy tréf nebo kóšr, a předloží je místnímu rabínovi k odbornému posudku. Rabínský posudek má však ráz rozsudku soudního. Nesmím jej tedy předbíhati jasnovideckou předpovědí.“[1]
