češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [tr̩nɔʃ]

děleníEditovat

  • tr-nož

etymologieEditovat

Z praslovanského *trьnoža, tedy vlastně "třínožka". Srovnej trpaslík.[1]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ trnož trnože
genitiv trnože trnoží
dativ trnoži trnožím
akuzativ trnož trnože
vokativ trnoži trnože
lokál trnoži trnožích
instrumentál trnoží trnožemi

významEditovat

  1. příčka spojující a zpevňující nohy stolu nebo židle
    • Uprostřed stál lípový stůl s trnožemi, a nad ním visela od stropu dolů holubička, na podobenství Svatého Ducha.[2]
    • Spali na lavicích a stolech, leželi všude na zemi s hlavou opřenou o trnože, o plivátka, o zmačkaný papír, tváří k zemi a nakupení jako hromady mrtvol.[3]
  2. (zastarale) podnož, stolička pod nohy
    • Dovršil Pán již krutých strastí míru, jež církve boží samospasné prahy třísnily vlnou kalnou v bouřném víru; ponížil v trnož církve mrzké vrahy, již v zápas dali s ní se v hrdopýše[4]

překladyEditovat

  1. příčka mezi nohami stolu či židle

synonymaEditovat

  1. rozpěra, příčel, (hovorově) šprušle

poznámkyEditovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „trnož“, s. 675.
  2. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola I, s. 9–17.
  3. Karel Čapek: Boží muka/Čekárna
  4. Otokar Mokrý: Koncil, Praha 1888