čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈtrʊpɛl]

dělení

editovat
  • tru-pel

etymologie

editovat

Přes staroslověnštinu z předpokládaného praslovanského *ǫglь, které vzdáleně souvisí s naším oheň nebo např. s latinským ignis či sanskrtským अग्नि. Srovnej zejména polské węgiel, ruské уголь či srbskochorvatské у̏гаљ.

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování (1)

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ trupel truple
genitiv truple truplů
dativ truplu truplům
akuzativ trupel truple
vokativ truple truple
lokál trupli truplech
instrumentál truplem trupli

skloňování (2)

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ trupel truply
genitiv truplu truplů
dativ truplu truplům
akuzativ trupel truply
vokativ truple truply
lokál truplu truplech
instrumentál truplem truply

význam

editovat
  1. beztvarý kus, něco drolivého či vyprahlého[1]
    • Promluvím, an jsem popel, k tobě Bohu nejvyššímu, hnis, bláto, země trupel, což řekneš mně nejnižšímu? Co jsem já? Co Bože ty?[2]
    • Já jsem, abych se ssoužil, jednom neřest, bída mnohá. Já jsem prach, truple hlíny ten rod můj, to pokolení, odtud prvorozený, odtud jsme lidé smrtedlní.[3]

poznámky

editovat
  1. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2019-12-02]. Heslo trupel.
  2. Bedřich BRIDEL: Co Bůh? Člověk?, Přerov 1934
  3. Bedřich BRIDEL: Co Bůh? Člověk?, Přerov 1934