uronit

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊrɔɲɪt]

dělení

• uro-nit

etymologie

Z praslovanského *roniti, které souvisí s německým rinnen („řinout se“) a starořeckým ῥαίνω („kropím“).

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	uroním	uroníš	uroní	uroníme	uroníte	uroní

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	uroň	uroňme	uroňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	uronil	uronila	uronilo	uronili	uronily	uronila
trpné	uroněn	uroněna	uroněno	uroněni	uroněny	uroněna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	uroniv	uronivši	uronivše

význam

1. nechat skápnout, stéci kapku
   • Elis uronila nejednu slzu a žádala, aby na ni také někdy psaníčkem vzpomněl.
   • Indiáni, indiáni sem tam slzu uroní, pak se smějou bez přestání, ze všech nejvíc Huróni.

překlady

1. nechat stéci

   • angličtina: shed, drip, exude
   • francouzština: verser (přibliž.), jeter une larme
   • italština: sgocciolare, versare
   • latina: stillare
   • němčina: vergießen
   • slovenština: uroniť, iť
   • španělština: gotear, derramar

synonyma

1. odkápnout, prolít

související

• ronit
• výron
• řinout se

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-09-15]. Heslo uronit.