usus

Možná hledáte Usus.

čeština

výslovnost

• IPA: [uːzʊs]

dělení

• usus

etymologie

Z latinského usus — „obyčej, zvyk“, kde vzniklo z kořene příčestí minulého slovesa uti — „využívat, používat, upotřebit“, jež mělo ve staré latině tvar oeti; toto slovo je nejistého původu.

varianty

• úzus

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	usus	usy
genitiv	usu	usů
dativ	usu	usům
akuzativ	usus	usy
vokativ	use	usy
lokál	usu	usech
instrumentál	usem	usy

význam

1. (knižně, zastarale) zvyk, obyčej

překlady

1. zvyk

   • angličtina: usage, custom
   • francouzština: usage m
   • němčina: Usus m
   • polština: uzus m

latina

výslovnost

• IPA: [ˈuːsʊs] (klasická restituovaná)
• IPA: [ˈˀuːzʊs] (středověká církevní)

varianty

• VSVS, ūsus, vsvs

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 4. deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ūsus	ūsūs
genitiv	ūsūs	ūsuum
dativ	ūsuī	ūsibus
akuzativ	ūsum	ūsūs
vokativ	ūsus	ūsūs
ablativ	ūsū	ūsibus

význam

1. užívání,užití
2. zvyk, obyčej
3. praxe

související

• ūtī
• ūsūra
• ūsor
• ūsuārius
• abūsus

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo usus.

externí odkazy

• Článek Usus ve Wikipedii