vezmouc

čeština

výslovnost

• IPA: [vɛzmɔʊ̯t͡s]

dělení

• vez-mouc

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa vzít
   • „A já s vámi půjdu až na rozcestí,“ řekla slečna, vezmouc koníka, který se byl popásal, za uzdu.

související

• vezma
• vezmouce