vykřičník

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪkr̝̊ɪtʃɲiːk]

dělení

• vy-křič-ník

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vykřičník	vykřičníky
genitiv	vykřičníku	vykřičníků
dativ	vykřičníku	vykřičníkům
akuzativ	vykřičník	vykřičníky
vokativ	vykřičníku	vykřičníky
lokál	vykřičníku	vykřičnících
instrumentál	vykřičníkem	vykřičníky

význam

1. interpunkční znaménko (!) zpravidla používané pro ukončení věty rozkazovací nebo zvolací, po citoslovci nebo ke zdůraznění věty oznamovací
2. (archaicky) citoslovce

překlady

1. interpunkční znaménko

   • angličtina: exclamation mark
   • němčina: Ausrufezeichen s
2. —

synonyma

1. (archaicky) vzvolavník, zvolavník, rozkazník
2. —

související

• vykřičníkový
• vykřičet
• vykřiknout
• výkřik
• vykřičený

externí odkazy

• Článek Vykřičník ve Wikipedii