čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈzaːɦrɔbiː]

podstatné jméno

editovat
  • rod střední

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ záhrobí záhrobí
genitiv záhrobí záhrobí
dativ záhrobí záhrobím
akuzativ záhrobí záhrobí
vokativ záhrobí záhrobí
lokál záhrobí záhrobích
instrumentál záhrobím záhrobími

význam

editovat
  1. (knižně, básnicky) posmrtný stav; stav mrtvého člověka
    • Blake položil knihu zpátky a začal se zajímat o to, co bylo na stole. Nevěřil sice na historky o paranormálních jevech a komunikaci se záhrobím, ale důležitost, jakou jim přikládala madame, ho fascinovala.
    • Gavla mu peníze sypal v hotovosti, ale tady si je nechal poslat na účet. Faktura však byla vystavena dva dny po smrti Klockové. Nepředpokládá, že by Klocková posílala faktury ze záhrobí. Takže teorie, že Mariage je Klocková, padá.[1]
    • Vždyť Bože to je on, ten na sklo věčnosti tak přitisknutý, co veršem cloně si nahlížel do záhrobí a nosík přitlačený podoben kvítku byl s mé strany kvítku Spadlo do jámy a tiché hřmění prošlo hlínou.
    • Ó záhrobí, ty smírce lidských srdcí všech, ty smírce rozporů v tom bědném nitru, tys jediný a spravedlivý, věčný: — neb smíříš zlo i dobro, lásku, žalost, hněv, a rozum, jenž se nořil v propast věků, s tím srdcem smíříš jako s mořem řeku.[2]

synonyma

editovat
  1. zásvětí, onen svět, podsvětí, smrt

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Nela RYWIKOVÁ: Děti hněvu, nakl. Host, Brno 2016 ― citováno dle Korpus.cz
  2. Ludvík Lošťák: Na hřbitově, 1892