čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈzr̝iː.t͡sɛ.ɲɪ.na]

dělení editovat

  • zří-ce-ni-na

etymologie editovat

Z příčestí trpného zříceno slovesa zřítit se s oporou v adjektivu zřícený stejného původu.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ zřícenina zříceniny
genitiv zříceniny zřícenin
dativ zřícenině zříceninám
akuzativ zříceninu zříceniny
vokativ zřícenino zříceniny
lokál zřícenině zříceninách
instrumentál zříceninou zříceninami

význam editovat

  1. budova natolik zanedbaná (nebo opuštěná před takovou dobou), že se bortí, řítí, rozpadá
    • Vůz pozbyl rovnováhy a sřítil se do příkopu. Také kůň byl stržen do příkopu. Hlaváček nad malebnou skupinou lamentoval jako Jeremiáš nad zříceninami Jerusalema, nevěda si ovšem pomoci, poněvadž sotva na nohou stál.[2]

překlady editovat

  1. ruina

synonyma editovat

  1. ruina, troska, rozvalina, zbořenina

související editovat

poznámky editovat

  1. ŠIMANDL, Josef, ed. Slovník afixů užívaných v češtině. Praha : Karolinum, [cit. 2023-07-04]. Heslo -ina.
  2. V opičce Národní listy, 17.února 1896

externí odkazy editovat