čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈzablɔʊ̯ɟɪt]

dělení editovat

  • za-blou-dit

sloveso editovat

  • dokonavé
  • intranzitivní

varianty editovat

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas zabloudím zabloudíš zabloudí zabloudíme zabloudíte zabloudí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
zabloudi / bluď zablouděme / bluďme zablouděte / bluďte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné zabloudil zabloudila zabloudilo zabloudili zabloudily zabloudila
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý zabloudiv zabloudivši zabloudivše

význam editovat

  1. ztratit orientaci v prostoru a následkem toho nebýt schopný dojít k cíli
    • Ábel se tvářil, že nerozumí . Dorozumívali se rukama nohama, že při hledání dráhy zabloudil, tady má jízdenku, na cestu tam a zpět, to se dělá takhle, vidíte, moje úmysly jsou chvályhodné . A okamžitě je člověk odměněn.[1]
    • Ve veliké bídě a v strádání neskonalém zabloudili kraji a zeměmi.[2]

překlady editovat

  1. pohybovat se po trase, která nevede k cíli

synonyma editovat

  1. ztratit se, sejít z cesty, ztratit směr

související editovat

poznámky editovat

  1. Terézia MORA: Den co den, z němčiny přeložil Tomáš DIMTER. Odeon, Praha 2000ɫ̩7
  2. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 142.