čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • za-sta-vit

sloveso

editovat
  • dokonavé
  • tranzitivní

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas zastavím zastavíš zastaví zastavíme zastavíte zastaví
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
zastav zastavme zastavte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné zastavil zastavila zastavilo zastavili zastavily zastavila
trpné zastaven zastavena zastaveno zastaveni zastaveny zastavena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý zastaviv zastavivši zastavivše

význam

editovat
  1. uvést do klidového stavu
    • Jeho auto jelo velmi rychle, takže i když brzdil, trvalo dost dlouho, než zastavil.
  2. ukončit akci nebo činnost
    • Kvůli výpadku elektřiny musela továrna zastavit provoz.
  3. dát do zástavy; zatížit zástavním právem
    • V obtížné finanční situaci byl nucen zastavit všechny rodinné šperky.
    • Podíl lze zastavit jen tehdy, lze-li jej volně převést.[1]

překlady

editovat
  1. uvést do klidu
  2. ukončit činnost
  3. dát do zástavy

antonyma

editovat
  1. rozjet, rozpohybovat
  2. zahájit, začít
  3. vykoupit

související

editovat

poznámky

editovat
  1. ČERNÁ, Stanislava; ŠTENGLOVÁ, Ivana; PELIKÁNOVÁ, Irena, a kol. Právo obchodních korporací. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-735-5. S. 312.