čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [zɔʊ̯falkɪɲɛ]

dělení editovat

  • zou-fal-ky-ně

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ zoufalkyně zoufalkyně
genitiv zoufalkyně zoufalkyň / zoufalkyní
dativ zoufalkyni zoufalkyním
akuzativ zoufalkyni zoufalkyně
vokativ zoufalkyně zoufalkyně
lokál zoufalkyni zoufalkyních
instrumentál zoufalkyní zoufalkyněmi

význam editovat

  1. žena, která je nebo se jeví jako zoufalá
    • V zastrčené komoře matčiny hospody si záměrně vzala vražednou dávku kokainu. Tělo objevila máma po čtrnácti dnech. Na lístku na rozloučenou stálo: "Nesnesu pocit, že jsem tlustá holohlavá zoufalkyně. Nemůžu už dál žít a nenávidět se.[1]
    • Optá-li se mě - jak je jejím zvykem - v Perlové ulici jistá zoufalkyně: "Pane, nemáte chuť na něco hezkýho?", mohu si pouhým pohledem snadno zjistit, že široko daleko nic "hezkýho" není, i kdybych byl sotva ochmýřený jinoch.[2]

související editovat

poznámky editovat

  1. Týden, 2008, čís. 39. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Mladá fronta DNES, 1998-06-13. Cit. dle Korpus.cz.