| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
úděl
|
úděly
|
| genitiv
|
údělu
|
údělů
|
| dativ
|
údělu
|
údělům
|
| akuzativ
|
úděl
|
úděly
|
| vokativ
|
úděle
|
úděly
|
| lokál
|
údělu / údělě
|
údělech
|
| instrumentál
|
údělem
|
úděly
|
- (knižně, básnicky) osud, přisouzená část
- Vzdorovat Alláhovi, Antikristovi a Janě Volfové je úděl, který na sebe vzal Konvička dobrovolně a konečně dal odpověď na věčnou otázku, jaké je vlastně postavení intelektuála v politice.[1]
- území, které bývalo dáváno do držení vedlejším příslušníkům panovnického rodu.
- Města Brno, Olomouc a Znojmo byla centra moravských údělu.
- Zatímco nejstarší člen rodu Přemyslovců vládl českému knížectví, mladší členové spravovali moravské úděly.
- sudba, los
