čest
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [t͡ʃɛst]
dělení editovat
- čest
etymologie editovat
Přes staročeské čest (genitiv čsti, který v novočeštině prošel obměnou čs- > c-),[1] k němuž lze nalézt ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, z praslovanského *čьstь, jež vychází ze stejného základu jako české číst (v praslovanštině *čisti).[2] Obě slova jsou odvozena z indoevropského základu *ku̯ei-t- („hledět na něco, mít na zřeteli“).[3]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | čest | cti |
| genitiv | cti | ctí |
| dativ | cti | ctem |
| akuzativ | čest | cti |
| vokativ | cti | cti |
| lokál | cti | ctech |
| instrumentál | ctí | ctmi |
Obvykle[4] se užívá v jednotném čísle.[5]
význam editovat
překlady editovat
synonyma editovat
- poctivost, řádnost, čestnost, dobrá pověst, počestnost
- pocta, počest, vyznamenání
- poctivost, neposkvrněnost, nevinnost, bezúhonnost, počestnost, ctnost, panenství
antonyma editovat
související editovat
- čestnost
- čestný
- čestně
- počestnost
- počestný
- počest
- ctnost
- ctný
- ctně
- ctnostný
- ctít
- pocta
- poctít
- poctivý
- úcta
- uctít
- uctivý
- nactiutrhání
- nactiutrhačný
fráze a idiomy editovat
- přísahat na svou čest
- slíbit na svou čest
- na mou čest
- být ke cti
- sloužit ke cti
- dělat čest
- smysl pro čest
- být zavázaný ctí
- věc cti
- urážka na cti
- utrhání na cti
- dotknout se něčí cti
- připravit o čest
- nemít kouska cti v těle
- všechna čest
- s kým mám tu čest
- mám čest
- pokládat si za čest
- být někomu ctí
- dostalo se mi cti
- vzdát čest
- prokázat čest
- čest práci
- tabule cti
přísloví, úsloví a pořekadla editovat
citoslovce editovat
etymologie editovat
Zkrácenina z čest práci.
význam editovat
- (dříve, žertovně, neformálně) pozdrav na pracovišti
poznámky editovat
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „čest“, s. 168.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „čest“, s. 112.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „čest“, s. 115.
- ↑ Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-02-03]. Heslo čest.
- ↑ FRONEK, Josef. Velký česko-anglický slovník. Praha: Leda, 2000. ISBN 80-85927-54-3. Heslo „čest“, s. 84.
externí odkazy editovat
Článek Čest ve Wikipedii
