řemeslník

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɛmɛsl̩ɲiːk]

dělení

• ře-me-sl-ník

varianty

• (nářečně) řemesník, řemesnik

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	řemeslník	řemeslníci
genitiv	řemeslníka	řemeslníků
dativ	řemeslníkovi / řemeslníku	řemeslníkům
akuzativ	řemeslníka	řemeslníky
vokativ	řemeslníku	řemeslníci
lokál	řemeslníkovi / řemeslníku	řemeslnících
instrumentál	řemeslníkem	řemeslníky

význam

1. osoba provozující nějaké řemeslo
   • Zámožnější měšťan stydí se obyčejně za svou živnost, je-li řemeslník, a má-li děti, jest hlavni péče jeho, aby ze synů udělal úředníky, kněze atd., dcery aby dle toho samého pravidla provdal za úředniky, důstojníky a jiné tak nazvané honorace.
2. (hanlivě) osoba vykonávající svojí práci (zejména uměleckou) pouze mechanicky, šablonovitě pro peníze

překlady

1. osoba provozující řemeslo

   • angličtina: craftsman
   • francouzština: artisan m
   • němčina: Handwerker m
   • slovenština: remeselník m
2. —

související

• řemeslnice
• řemeslníček
• řemeslnický
• řemeslo

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-05-03]. Heslo řemeslník.

externí odkazy

• Článek Řemeslník ve Wikipedii
• Téma Řemeslník ve Wikicitátech