škopek

čeština

výslovnost

• IPA: [ʃkɔpɛk]

dělení

• ško-pek

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	škopek	škopky
genitiv	škopku	škopků
dativ	škopku	škopkům
akuzativ	škopek	škopky
vokativ	škopku	škopky
lokál	škopku	škopcích
instrumentál	škopkem	škopky

význam

1. nižší okrouhlá dřevěná nebo kovová nádoba se dvěma uchy
   • Jinde tahali se o škopek, kdo se má v něm první umýt, až ho na sebe zvrhli.
2. (brněnský hantec) hlava
   • Tak mu mázli železa na perutě a šópli ho do kameňa, tam ho klendra štengrovala, kelcny se mu furt lágrovaly, chálka levá, škopek z toho paf, akorát samé tvrdé giňál, samé vasr, vo válcách žádné hantec.
3. (brněnský hantec) pivo
   • Dali si scuka v jezovitským klabu, kde si každé jen tak cvičně vysmahl pár škopků, a začali hned šmírovat, komu by dali do řepy.
4. (brněnský hantec, v plurálu) bicí nástroje, bubny
   • Ksicht měl sice jak padesátku šmirgl, ovary jak rákosníček, kelca jak noty na škopky a ještě mu trochu švidraly baterky.

související

• škopkový
• škopkovat
• Škopek

slovní spojení

• hrom do škopku

přísloví, úsloví a pořekadla

• mít hlavu jako škopek