šukání
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ʃʊkaːɲiː]
dělení
editovat- šu-ká-ní
etymologie
editovatVerbální substantivum od slovesa šukat.
podstatné jméno
editovat- rod střední
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | šukání | šukání |
| genitiv | šukání | šukání |
| dativ | šukání | šukáním |
| akuzativ | šukání | šukání |
| vokativ | šukání | šukání |
| lokál | šukání | šukáních |
| instrumentál | šukáním | šukáními |
význam
editovat- (vulgárně) vykonávání pohlavního styku
- (v obecném jazyce, expresivně, zastarale) pobíhání
- Bylo slyšeti za dveřmi šukání a chodění, ba i šeptání, mužský a ženský hlas.[1]
- (zastarale) vykonávání drobných domácích prací
- Moje má doma nějaké šukání, a napadlo nás, že třeba něco potřebujete, třeba vodu nebo dříví. Áá, paní máma z chalupy taky přišla, no, to je hezké.[2]
- (v obecném jazyce, expresivně, zastarale) cvrnkání kuliček
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-01-30]. Karta šukání.
- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-01-30]. Karta šukání.