švadronit
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ʃvadrɔɲɪt]
dělení
editovat- šva-d-ro-nit
sloveso
editovat- intranzitivní
- nedokonavé
časování
editovatosoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | švadroním | švadroníš | švadroní | švadroníme | švadroníte | švadroní |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
švadroň | švadroňme | švadroňte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | švadronil | švadronila | švadronilo | švadronili | švadronily | švadronila |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | švadroně | švadroníc | švadroníce |
význam
editovat- (v obecném jazyce, expresivně) rychle, drmolivě mluvit
- „Tak tu ho mají, milostpane,“ švadronil fiakrista, zatím co hokynář za ním roztáhl prsty a přejel jimi několikráte čelo, na znamení, že Fialka „má v hořejším“.[1]
- (pejorativně) žvanit, tlachat
- Žena mu porozepla vestu a švadroníc po svém spůsobu úryvkovitě nejvšednější fráse přišila knoflíček co možná nejrychleji a nejpevněji.[2]
- hovořit cizím jazykem , zvl. německy
překlady
editovat- drmolit
- angličtina: jabber, chatter
- francouzština: bredouiller (přibliž.)
- italština: farfugliare
- latina: blaterare
- němčina: haspeln
- slovenština: švadroniť
- španělština: farfullar
- —
- —
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ Karel Matěj Čapek-Chod: V třetím dvoře, Praha 1895
- ↑ Jakub Arbes:Zpuchřelá nitka. Pražská idylla v Drobnokresby, Velké Meziříčí 1890
- ↑ Antonín Sova Zlomená duše. In urná perpetuum vér, Praha 1896
- ↑ Antonín Sova Zlomená duše. Smutky peripatetika, Praha 1896
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-10-11]. Heslo švadronit.