čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈʃvɛstka]

dělení

editovat
  • švest-ka

etymologie

editovat

Z latinského (prunus) sebastica / sebestena — (švestka) voňavá.[1] V češtině doloženo v 16. století.[2]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ švestka švestky
genitiv švestky švestek
dativ švestce švestkám
akuzativ švestku švestky
vokativ švestko švestky
lokál švestce švestkách
instrumentál švestkou švestkami

význam

editovat
  1. modrý podlouhlý plod s peckou uvnitř
    • Sousedovic kluci nám pořád chodí na švestky.
  2. strom, který plodí švestky [1]
    • Uprostřed zahrady stávala stará švestka.
  3. (v obecném jazyce) slivovice[3]
  4. (v obecném jazyce) policista[4]

překlady

editovat
  1. modrý plod s peckou uvnitř
  2. strom
  3. policajt

synonyma

editovat
  1. slíva; (nářečně) karle, kadle, karlátko, kadlátko, karlátka, kadlátka
  2. slivoň; (nářečně) karle, kadle, karlátko, kadlátko, karlátka, kadlátka
  3. slivka, slíva, bílá voda[3]
  4. policajt, poliš, bengo, bengoš, chocholouš, polda, fízl, chlupatej, zelenej, uniforma,[4] esenbák

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. Čeština všední i nevšední. Redakce Jaroslav Kuchař, Slavomír Utěšený. Praha : Academia, 1972. Kapitola Švestky a kadlátka za slívy a trnky, s. 249.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „švestka“, s. 709.
  3. 3,0 3,1 OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého : Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha, Litomyšl : Paseka, 2005. 501 s. ISBN 80-7185-638-X. Heslo „Kořalka“, s. 122.
  4. 4,0 4,1 OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého : Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha, Litomyšl : Paseka, 2005. 501 s. ISBN 80-7185-638-X. Heslo „Policista, strážník“, s. 239–240.

externí odkazy

editovat