žvatlat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʒvatlat]

dělení

• žvat-lat

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	žvatlám	žvatláš	žvatlá	žvatláme	žvatláte	žvatlají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	žvatlej	žvatlejme	žvatlejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	žvatlal	žvatlala	žvatlalo	žvatlali	žvatlaly	žvatlala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	žvatlaje	žvatlajíc	žvatlajíce

význam

1. (o dětech začínajících mluvit) říkat první slůvka
   • Dítě začalo žvatlat „mami“.
2. (expresivně) vést hloupé, plané řeči; říkat něco zbytečného

překlady

1. • němčina: lallen, plappern
2. • němčina: plaudern, schwatzen

synonyma

1. —
2. kecat

související

• žvatlavý
• žvatlající
• žvatlání