Теперь люди бежали рядом с ним, перегоняли его, он видел их потные лица и мокрые рубахи, и рты, обметанные зноем, и тогда он сам побежал быстрее, чтоб не отстать от бойцов, и курган был всё ближе и ближе, а ещё ближе — черные дымки разрывов. – Nyní již lidé běželi vedle něho, předbíhali jej, viděl jejich zpocené tváře a mokré košile, a ústa osypaná žárem a tehdy také on běžel rychleji, aby nezaostal za bojovníky a mohyla byla blíže a blíže...
Он просил офицера отстать и не кричать, потому что привезли раненых и у него есть дело, а офицерик не унимался и разносил Красный Крест и артиллерийское ведомство и всех на свете. – Poprosil důstojníka, aby už proboha přestal a nekřičel, neboť přivezli raněné a on má práci, ale důstojníček si nedával pokoj a cupoval na kusy Rudý kříž i úřad pro dělostřelectvo i všechny na světě.[1]
