abalienace

čeština

výslovnost

• IPA: [abalɪjɛnat͡sɛ]

dělení

• aba-lie-na-ce

etymologie

Z latinského ab-aliēnātiō, které je odvozeno ze slovesa aliēnāre - odcizovat, zcizovat utvořeného od adjektiva aliēnus.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	abalienace	abalienace
genitiv	abalienace	abalienací
dativ	abalienaci	abalienacím
akuzativ	abalienaci	abalienace
vokativ	abalienace	abalienace
lokál	abalienaci	abalienacích
instrumentál	abalienací	abalienacemi

význam

1. (v právu, zastarale) převod práva, při němž se zhorší právní postavení převodce a zlepší právní postavení nabyvatele
2. (v právu, zastarale) alienace

překlady

1. • angličtina: abalienatio
   • latina: abalienatio
2. • latina: alienatio

poznámky

• Abalienace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Abalienace Díl 1, s. 16.