absurdní
čeština
editovatvýslovnost
editovatdělení
editovat- ab-surd-ní
etymologie
editovatZ latinského ab, „od“ a surdus, „hluchý“, doslova tedy „od hluchého“, „pocházející od hluchého“, aneb jak osvětluje Ottův slovník naučný, „ježto právě člověk hluchý vydán jest snadnému nebezpečenství, aby vyslovil, co se jeví jakožto nemístné, nenáležité, nepřiměřené, zlozvuké, podivné, nevkusné, nesrovnalé, protimyslné, neuvěřitelné, nemožné, směšné“.[1]
přídavné jméno
editovat- měkké
skloňování
editovatčíslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní |
genitiv | absurdního | absurdního | absurdní | absurdního | absurdních | absurdních | absurdních | absurdních |
dativ | absurdnímu | absurdnímu | absurdní | absurdnímu | absurdním | absurdním | absurdním | absurdním |
akuzativ | absurdního | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní |
vokativ | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní | absurdní |
lokál | absurdním | absurdním | absurdní | absurdním | absurdních | absurdních | absurdních | absurdních |
instrumentál | absurdním | absurdním | absurdní | absurdním | absurdními | absurdními | absurdními | absurdními |
stupňování
editovatstupeň | tvar |
---|---|
pozitiv | absurdní |
komparativ | absurdnější |
superlativ | nejabsurdnější |
význam
editovatpřeklady
editovat- nesmyslný
- angličtina: absurd, ludicrous
- bulharština: абсурден
- dánština: absurd
- francouzština: absurde
- italština: assurdo
- kašubština: absurdny, bezmëslny, bezòbmëslny, nieòbmëslny
- makedonština: апсурден
- němčina: absurd
- nizozemština: absurd
- polština: absurdalny
- ruština: абсурдный
- řečtina: παράλογος
- slovenština: absurdný
- turečtina: abes, absürd, saçma
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ DURDÍK, Josef. Absurdní. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. Díl 1, s. 102-103.