čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • druh

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský životný

etymologie

editovat

Ve významu „společník“ lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, vyvinuté z praslovanského *drugъ, pocházejícího z indoevropského *dhrougho- (asi „člen vojenské družiny“).[1]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ druh druzi / druhové
genitiv druha druhů
dativ druhu / druhovi druhům
akuzativ druha druhy
vokativ druhu druzi / druhové
lokál druhu / druhovi druzích
instrumentál druhem druhy

význam

editovat
  1. společník, přítel
    • Promluvil k druhům v boji.
  2. muž žijící se ženou ve společné domácnosti mimo manželství

překlady

editovat
  1. společník, přítel
  2. muž ženy

synonyma

editovat
  1. společník, přítel, kamarád, brach
  2. muž, partner, přítel

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský neživotný

etymologie

editovat

Ve významu „sorta“ se vyvinulo jen v češtině a slovenštině ze spojení toho druh, např. ten nůž je mého druh („ten nůž je stejný jako můj“), které se později pozměnilo na toho druhu, z čehož se posléze vyabstrahoval nový význam.[2][3]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ druh druhy
genitiv druhu druhů
dativ druhu druhům
akuzativ druh druhy
vokativ druhu druhy
lokál druhu druzích
instrumentál druhem druhy

význam

editovat
  1. způsob, charakter, forma, souhrn specifických vlastností, typ
    • Je to zločinec nejhoršího druhu.
  2. skupina jednotlivin shodující se v podstatných znacích
    • Systematika se zabývá tříděním druhů rostlin.
    • Čeština rozlišuje 10 druhů slov.

překlady

editovat
  1. typ
  2. skupina, sorta

synonyma

editovat
  1. charakter, forma, typ, zrno, ražení
  2. odrůda, skupina, sorta, žánr

související

editovat

slovenština

editovat

výslovnost

editovat

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský životný

etymologie

editovat

Ve významu „společník“ lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, vyvinuté z praslovanského *drugъ, pocházejícího z indoevropského *dhrougho- (asi „člen vojenské družiny“).

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ druh druhovia
genitiv druha druhov
dativ druhovi druhom
akuzativ druha druhov
lokál druhovi druhoch
instrumentál druhom druhmi

význam

editovat
  1. společník, přítel
    • Prehovoril k druhom v boji.
  2. muž žijící se ženou ve společné domácnosti mimo manželství

synonyma

editovat
  1. priateľ, spoločník, kamarát
  2. muž, partner, priateľ

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský neživotný

etymologie

editovat

Ve významu „sorta“ se vyvinulo jen v češtině a slovenštině ze spojení toho druh, např. ten nůž je mého druh („ten nůž je stejný jako můj“), které se později pozměnilo na toho druhu, z čehož se posléze vyabstrahoval nový význam.

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ druh druhy
genitiv druhu druhov
dativ druhu druhom
akuzativ druh druhy
lokál druhu druhoch
instrumentál druhom druhmi

význam

editovat
  1. způsob, charakter, forma, souhrn specifických vlastností, typ
    • Človek svojho druhu.
    • Druh lepidla.
  2. skupina jednotlivin shodující se v podstatných znacích
    • Taxonómia klasifikuje živých organizmov do hierarchicky usporiadaných kategórií, ako sú druhy.

synonyma

editovat
  1. typ
  2. sorta, odroda, kultivar, žáner

související

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „druh1“, s. 146.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „druh2“, s. 146.
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „druh“, s. 130.

externí odkazy

editovat