francouzštinaEditovat

výslovnostEditovat

etymologieEditovat

Přes starofrancouzštinu z pozdnělatinského blancus, které je výpůjčkou z textově nedoloženého franckého *blank, jež z předpokládaného pragermánského *blankaz. Srovnej zejména italské bianco, španělské blanco, anglické a německé blank.

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ blanc blancs

významEditovat

  1. běloch
    • Le blanc est en effet extrêmement salissant. Aussi les blancs se découvraient-ils du jour au lendemain plus blancs que jamais, baignés, neufs, siestant à l'ombre de leurs villas, grands fauves à la robe fragile. Dans le haut quartier n’habitaient que les blancs qui avaient fait fortune.[1]
  2. bílá barva
  3. mezera, prázdné místo
  4. vaječný bílek

přídavné jménoEditovat

skloňováníEditovat

rod singulár plurál
mužský blanc blancs
ženský blanche blanches

významEditovat

  1. bílý
  2. čistý, prázdný, nepopsaný
  3. (člověk) bílé rasy, bělošský

antonymaEditovat

  1. noir
  2. noir, nègre

slovní spojeníEditovat

fráze a idiomyEditovat

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Marguerite Duras: Un barrage contre le Pacifique, Gallimard FOLIO, 1978, ISBN 2-07-036882-3, str. 168